Hyenismus nemá hranice, je to neudržitelný pud

vzít si něco z věcí oběti kterékoliv havárie, o nichž je jasné, že si je původní majitel již neužije, a dokonce se ani krádeži nebrání. Je to zvláštní a nepochopitelné jednání.

Jiná modifikace tohoto způsobu získávání (nechci psát loupení) se děje, dělo a jistě bude dít tam, kde lidé při živelných pohromách museli opustit své majetky, a vzali si sebou jen to nejnutnější. Tito nejsou hyeny, které se vrhají jen na mršiny, potažmo, mrtvé. Ale jsou to  loupeživí rytíři. Není dostatečný trest, který by je odradil. Asi budu odsouzen lidumily, ale já bych taková individua střílel jako škodnou. To se dělo u nás při záplavách, ale také jinde na světě i v Americe, zkrátka všude tam, kde se něco děje.  

Již je to dávno (padesátá léta), kdy došlo mezi Pardubicemi a Hradcem Králové k železničnímu neštěstí. Ranní dělnický motorák, a představte si, že „lidé“ z okolí se neštěstí věnovali tak intenzivně, že i uřízli oběti prst, pokud prstýnek nešel hladce. To mám informace z druhé ruky od zdravotníků, kterým se z toho dělalo zle.

Nyní ze zkušeností souseda z paneláku v Krči. Jel, obalen balíčky vánočních dárků, metrem na Kačerov. Uklouzl a upadl na schodech, a okamžitě tam byli pomocníci, jenže v uvozovkách, protože polovička balíčků zmizela. Byl z toho smutný, ale byl rád, že mu zůstala alespoň mošnička s doklady.

A co ten mladík, který okradl raněného, který na Letné spadl od kyvadla. Nezavolal mu ani záchranku…

Tak nevím, proč se Rusové vzpouzí přiznat „pochybení jednotlivců“, jak se běžně říká. Zatloukat a zatloukat? Nemá smysl, protože do místa katastrofy se nikdo bez kontroly nedostal, ale přesto „z kreditní karty jedné z obětí nedávné katastrofy polského prezidentského letadla u Smolenska vybrali zloději prvních tisíc rublů už hodinu dvacet minut po tragédii“. Uvádějí Novinky.cz v článku s názvem Rusko popírá….

Původně jsem chtěl ony nenechavce obvinit z netrpělivosti, ale ono to má svou logiku. Platební karty se v takových případem blokují, takže to stihli  včas. Přišli včas, jak legendární vojska z dávných kronik.

Promiňte nostalgickou vzpomínku