Protektorát nebyly Babobřesky, ale zázemí německé armády, kde se vyráběly součásti zbraní pro frontu. Samozřejmě v Plzni ve Škodovce a všech továrnách po celém Protektorátu. Všude tam měli dělníci přilepšení potravinovými lístky, šatenkami a také tabačenkami oproti prostým občanům Protektorátu. Mě zaujaly právě ty tabačenky, protože jedna tatínkova pacientka měla milého právě ve Škodovce a ten jí dával potravinové lístky a hlavně tabačenky, které nosila tatínkovi, silnému kuřákovi. Dnes to zní srandovně, ale pro mě to bylo po válce jakýmsi dokladem, že dělníci pracující na válečných zakázkách měli jistá privilegia, o nichž dějiny dělnického hnutí u nás mlčely. No a to bombardování mělo zastavit výrobu zbraní pro frontu. Jediné, co se tehdy netušilo, bylo místo, kde se mohla zdárně dokončit Hitlerova tajná zbraň (atomová bomba), kvůli níž byl Áda klidný skoro až do samotného konce. Kdyby si Troška přečetl něco o tomto bombardování v knihovně Vojenského ústavu, tak by debilně nekecal, že nechce, aby nás Američani opět bombardovali. Školení komunisté mu špatně poradili.
To Vyvadil to pojal velkoryse, ale také kontraproduktivně. Kdyby komouši o tom mlčeli, konvoj by pozdravili jen zasvěcení. Takto se zmobilizovali prostí lidičkové, což bylo fantastické. Naposledy jsem tolik lidí kolem silnic viděl, když tu projížděl Závod míru. Ať chci nebo ne, musím předsedovi SČSP (Svaz Československo-Sovětského Přátelství) poděkovat za tak silnou motivaci slušných lidí.
Další názory najdete na: http://www.rottpanorama.cz/