Kde asi udělali soudruzi chybu?
To hokejisté se zviditelnili přímo ukázkově. Hrdý ruský člověk, obyvatel širé matičky Rusy je stále ujišťován o své síle. Sám "velký" Putin ukázal, jak se v hokeji vítězí, ale raději do Prahy na finálový zápas sborné nepřijel. Rus totiž nezná prohru a jeho síla je vlastně jen ve vyhrožování zbraněmi a nejlépe jadernými. Na to však Kanaďané nedbali a šoupali do jejich svatyně jeden gól za druhým. Ani Putin neumí prohrávat. Vzpomínám na jeho prohlášení, že největší chybou 20. století bylo rozpuštění Sovětského svazu, což pod různými vymyšlenostmi hodlá změnit. Ani ho nezastavily podpisy jeho předchůdců o statutu Krymu. Referendum, které bylo skoro kopií referenda v Rakousku po anšlusu v roce 1939, schválilo místní (ruské) obyvatelstvo, kromě tureckých Tatarů, které se již dlouho snažili rudí vládci vypudit, resp. zlikvidovat.
A my se divíme, že ruský hokejista neumí uznat porážku od lepšího, notabene o třídu lepšího, alespoň podle počtu gólů. Nepamatuji, že by finalista, který prohrál, nevzdal vítězi poctu. Neznají slávu vítězi a čest poraženým? Myslím, že tím přesvědčili váhající, že jsou normální samolibí hulváti, kteří se chovají jako nadlidé. To známe z Protektorátu a já myslel, že je to již minulostí, a hle Putinjugent si opět myslí, že jsou něco víc a porážku vzali jako urážku své rasy.
Ono to na hřišti nešlo jako na Ukrajině. Zde hráli přesilovku jen s přečíslením o jednoho hráče, ale zbraně zůstaly stejné. Zde by výmluvy neobstály, kdyby volili zbraně většího kalibru a ani posily zvenčí by tu neprošly, což bylo v bojích na Ukrajině běžné. Již vůbec nemohli vzít soupeři kus území, zkrátka sport má svá pravidla, což všem obyvatelům širé matičky Rusy bude dělat vždy potíže, o elementární slušnosti nemluvě.
Tak jsem tu smotal politiku se sportem, ale ono to úzce souvisí. Jako v nouzi poznáš přítele, tak v situacích po prohře, poznáš národní povahu. S tím se nedá nic dělat. Oni to měli ještě znásobeno šaškárnou oslav vítězství, o němž jsou ujišťováni, že jsou jediní vítězi. Jde prostě o celoživotní masírování mozků informacemi účelově upravenými ve prospěch vědomí národního velikášství. Říká se tomu nacionalismus, který známe jako národní socialismus, zkráceně nacismus. To v lidech, kteří nepoznali nic jiného, zakoření tak hluboce, že jakákoliv jiná myšlenka je jim podezřelá. Prostě nevěří, že existuje něco jiného, než vlastně znají. Pak taková lekce, kterou jim soupeř uštědřil, vyvolá nepředstavitelné a hlavně nepředvídatelné chování bez ohledu na okolní svět, který je chápe jako reprezentanty státu, jehož znak mají na dresu.
Další čtení mám na: http://www.rottpanorama.cz/
Ivo Rottenberg
Zlatej Klaus
Bál jsem se, že budu muset někdy vyřknout ono „zlatej Klaus“ a již je to tu. Ano, jde o jeho nástupce v úřadu prezidenta, Miloše Zemana. Tak popořadě.
Ivo Rottenberg
Krátce z jiného úhlu pohledu.
Zapomíná se, jak to vlastně bylo. Asi bych se tomu nevěnoval, kdybych si nepřečetl tento článek: „Psal se 9. květen roku 1945. Na většině území republiky probíhaly oslavy konce války, v Lejčkově a okolí zavládl smutek.
Ivo Rottenberg
Malé vzpomínání, tentokrát na vojnu
Je tu čas vzpomínání na konec války, osvobození a také na Lázně Velichovky. Mise, jejímž úkolem bylo dopravit do Schörnerova štábu vyslance Dönitzovy vlády, který měl maršálu Schörnerovi oznámit podpis bezpodmínečné kapitulace.
Ivo Rottenberg
Malá vzpomínka – na Rádio Alfa
Jistě jste zaslechli, jak jsou projektanti vinni všemi nedostatky jakéhokoliv dokončeného objektu. V rozhlase jsem končil jako projektant, takže na to mohu zavzpomínat. Můj „obor“ byla zvuková a rozhlasová technika.
Ivo Rottenberg
Malá vzpomínka - pokračování
Bylo nebylo, tak mi to občas připadá se vzpomínkami, kdy jsem měnil profesi zubního laboranta za televizního, později rozhlasového, technika a to ve svých třiceti letech, ženatého s jedním dítětem. Zkusím to vzít "od Adama".
Ivo Rottenberg
Malá vzpomínka.
Říká se, že člověk jde k stáru do dětských let. Asi je to tím, že my staří míváme dětské nápady. Někdy se nám však vybaví vzpomínky z dob, kdy jsme byli ještě v pracovním procesu. Mám takové období, na něž si často vzpomenu.
Ivo Rottenberg
Moto:
Politika je svinstvo. Zde musím vzpomenout Vladimíra Iljiče: Učit se, učit se, učit se! Po listopadu 1989 jsem byl mezi těmi, kteří věřili, že se skutečně zbavíme totalitního režimu,
Ivo Rottenberg
Hysterie místo historie
Článek Jana Klána o tom, že z historie by se neměla dělat hysterie, mě přiměl k hledání příčiny této úvahy. Komunistovi Klánovi vadily pořady k padesátému výročí okupace naší republiky Rudou armádou.
Ivo Rottenberg
21. srpen 1968 byl jen začátek
Vpád a následná okupace Československa vojsky SSSR bylo jediné možné vyústění ze situace, kdy by jeden vazalský stát mohl být příkladem pro ostatní. Bez tvrdé síly by takový dominový efekt ani Brežněv s celým politbyrem nezvládl.
Ivo Rottenberg
O 34. týdnu roku 1968
Svou vzpomínkou se vracím o padesát let, kdy jsem uzavřel smlouvu s cestovní kanceláří Rekrea na čtrnáctidenní pobyt v penzionu v Hamru na Nežárce. Bylo to v kraji mého mládí a chtěl jsem rodině ukázat krásy jižních Čech.
Ivo Rottenberg
20 let od komplotu Klaus+Zeman
Už je to dvacet let, co se dva političtí podrazáci z líhně Prognostického ústavu neboli Jakešovy věštírny dohodli, že spolu budou vládnout za každou cenu. Aby to mělo, jistě podle Klause, jakousi „štábní kulturu“, vymysleli nový,
Ivo Rottenberg
Duben - apríl
Opravdu s námi hraje měsíc duben takový apríl?Takvičok třeba novičok. Je to bizarní název nebezpečného vraha, který vraždí tiše, a velmi obtížně se hledá ten, který jím vraždil.
Ivo Rottenberg
Boj za pravdu?
Novináře a média dělíme na přátelská a veřejnoprávní. Za nepřátelská jsou tudíž považována taková, která zatím nebyla ke koupi nebo se (zatím) nedala ovládat, na čemž se tvrdě soustavně pracuje.
Ivo Rottenberg
O mém vnímání prezidenta
Nejsem politolog a ani ekonom. Jsem jen dědek s osmi křížky na bedrech, který jen kouká, co se kolem něho děje. Občas si dovolím projevit svůj názor v komentářích na fb a v blogu či na webu.
Ivo Rottenberg
Vzpomínka na únor 1948
Byli jsme průměrná rodina. Po válce se všichni chtěli vrátit do let před rokem 1938. Bylo to zvláštní období, na které si vzpomenu vždy při posuzování pádu režimu v roce 1989.
Ivo Rottenberg
Jakého chci prezidenta?
Nezáleží na mně, protože každý z nás má jinou představu. Já sám nejsem náročný, ale nechci za prezidenta někoho, kdo by se choval jako štamgast hospody IV. cenové skupiny.
Ivo Rottenberg
17. listopad roku 1989
Byl to den jako každý jiný. A přece na něj hledíme jinak, stal se z něj svátek. Tedy jak pro koho. Ten v roce 1989 by byl opět jedním z obyčejných, na který by se vzpomínalo jen pohledem na události v roce 1939.
Ivo Rottenberg
Pro novináře již delší dobu neplatí termín "Okurková sezóna"
Doposud neznámý brněnský radní se vyjádřil k Zemanově zdravotnímu stavu v úterý na svém Facebooku. Mimo jiné prohlásil, že prezident trpí rakovinou v pokročilém stádiu a zbývá mu zhruba 3 až 7 měsíců života.
Ivo Rottenberg
O demokracii
Má to být vláda lidu, kde se počítá se svobodou jednotlivce. K tak jednoduchému termínu existuje mnoho přívlastků a mnoho vykladačů.
Ivo Rottenberg
Jakého chci prezidenta?
Nejsem náročný, ale nechci za prezidenta někoho, kdo by se choval jako štamgast hospody IV. cenové skupiny. Nechci se za něho stydět. Očekávám distinguovaného, vzdělaného a čestného člověka.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 408
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1261x