Facebook versus skutečnost

Kdysi jsem psal o fenoménu facebook a dnes bych to rád doplnil. Je mi záhadou, kdo na facebooku je mezi spravedlivými, když nevím, zač se považuje ten správný názor. Nemám na mysli jen současné protimuslimské tažení, proti němuž

se staví mírumilovnější, ale třeba i protiruské a proruské názory O tažení proti komunismu či Zemanovi nemluvě. Vše se zdá až nápadně transparentní, jen mi to koliduje s průzkumy veřejného mínění. Jsou tak trochu schizofrenní, proto chci využít této publikační plochy pro pokus o nalezení příčiny těch rozporů. Nemyslím si, že to je jako za totáče, kdy nás bylo 15 miliónů proti režimu a stejných 15 miliónů souhlasících. Tiše či veřejně, ale bylo to tak.

Byli jsme my a oni a dnes mi to připadá stejné. Nadávání na cokoliv je asi národní vlastností a někdy pozlobím kritiky tím, že řeknu, co jsme si zvolili, to máme. Není tajemstvím, že se nám za hranicemi smějí, že si někoho zvolíme a pak na něho nadáváme. Řeknete si, že jedinec nic nezmůže, ale nás "jedinců" s volebním právem je sedm miliónů a podíváte-li se do tabulek kterýchkoliv voleb, snadno zjistíte, proč vítězí ti, které nemáme rádi. Jejich voliči šli totiž k volbám. Jak prosté! Zvoleni byli demokraticky i ti nejhorší hajzlíci.

Za to si tedy můžeme sami, ale nemusí to být příště.

Je to ale náročné a chce to víc, než psát a planě nadávat. Začíná to na komunální úrovni, kde většinou známe, nebo bychom měli znát názory a program toho, koho volíme. Předpokládá to ovšem navštívit předvolební besedy s kandidáty a podle toho si vybrat, kdo nás bude zastupovat.

Totéž je možné před volbami do vyšších pater politiky. Současně je také možné navštěvovat svého poslance nebo senátora s otázkami proč hlasoval tak či onak, tedy proč se nám nelíbí právě schvalovaný zákona nebo jen prohlášení.

Tomu se říká občanská společnost. Kdo má někoho v zahraničí a zeptá se ho, jak tam vše řeší, dozví se mnoho zajímavého. Že nesedí doma u televizoru a nenadávají, protože si to jdou s kandidáty vyříkat přímo. Také záleží na tom, kolik lidí sdílí náš názor a kolik hlasů vlastně "máme pro zvolení" vybraného kandidáta.

Na facebooku existuje skupina, která tvrdí, že existuje pět miliónů těch, kteří hlavu státu nevolili. Kde byli, když se volilo? Seděli v hospodě, na chalupě či jen doma a sledovali vše v televizi.

Připomínám, že nás voličů bylo v roce 2013 celých 8 424 227 a volit šlo jen 5 007 212. To bychom měli změnit nebo pak být zticha. Tak nyní místo planých prohlášení, protestů či dokonce petic, kterými se odvádí pozornost od problémů důležitějších, zapřemýšlejme a napravme to příště.

Jinak si právo svobodně volit ani nezasloužíme.

Další články na www.rottpanorama.cz