Parta prognostiků a sametová revoluce.

Nikdy by mě nenapadlo vracet se k začátkům nové éry našeho státu, kdyby Miloš Zeman nenazval Bakalu druhým Koženým.  

    Jak se mohl stát Kožený boháčem, který okradl naivní občany věřící hláškám o tom, jak si Kožený vede a doporučením jeho fondů?

     A Bakala, ten také využil zákony, které právě prognostici připravili tak, aby se mohli množit boháči. Tehdy se vžilo ujištění o neviditelné ruce trhu. Jenže ne všichni měli stejné šance na „startovní“ čáře.

     Kamarádi, rodinní příslušníci a vlivní (dnes jako VIP) již v roce 1987, kdy byl založen Prognostický ústav na radu KGB, přesněji Andropova, věděli, že se mají připravit na možný převrat. Signálem mohla být „perestrojka“ v SSSR, kterou Slováci trefně nazývali prekabátěním. Okolními státy vřely změny a nepokoje, jen zde jsme stále čekali. Ani návštěva  nového člověka Kremlu, Gorbačova, nic nepřinesla..

     Jednou z mála známých předlistopadových publikací, a patrně klíčovou a nejvýznamnější publikací Prognostického ústavu vůbec, je dokument „Souhrnná prognóza ČSSR do roku 2010“, vydaná Prognostickým ústavem v roce 1988 s uvedeným autorstvím „Valtr Komárek a kolektiv“, přičemž složení kolektivu nebylo nikdy zveřejněno.

Mohu se jen domýšlet:  

Vladimír Dlouhý (bývalý člen KSČ, bývalý ministr)

Jiří Dolejš (členem KSČ byl od ledna 1989, dnes KSČM)

Karel Dyba (bývalý ministr bez portfeje)

Zdeněk Hrubý, (byl náměstkem místopředsedy vlády a bývalého ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD). Horolezec, zahynul během expedice. R.I.P. )

Tomáš Ježek (bývalý člen KSČ,bývalý ministr a bývalý předseda Fondu národního majetku.)  Václav Klaus (ministr financí, předseda vlády, prezident)

Rita Klímová (v roce 1968 vyloučena z KSČ, externě jako překladatelka a ekonomka, manželka reformního komunistického politika Zdeňka Mlynáře.)

Karel Koecher (bývalý člen KSČ, agent STB a KGB)

Valtr Komárek – (bývalý člen ÚV KSČ, vedoucí ústavu, bývalý poradce Che Guevary)

Karel Kouba

Josef Kreuter

Jiří Mihola – (poslední ředitel, KDU-ČSL) 

Jan Mládek (bývalý člen KSČ, současný ministr)

Miloslav Ransdorf (bývalý člen KSČ, Demokratického fóra komunistů a nyní KSČM, poslanec EU, zemřel v lednu 2016)

Miroslav Singer (guvernér ČNB)  

Adolf Suk 

Jaroslav Šedivý (bývalý ministr, překladatel do ruštiny sovětského poradce) 

Zdeněk Tůma (bývalý ministr, guvernér ČNB) 

Růžena Vintrová – (zástupkyně ředitele (1984–1993), absolventka Fakulty statistiky Leningradského finančně-ekonomického institutu, laureátka Ceny Milady Paulové za rok 2010 v oboru ekonomie. Zemřela v roce 2013)

Miloš Zeman (během Pražského jara (1968) vstoupil do KSČ, později vyloučen, pracoval do listopadu 1989 jako prognostik v jiných organizacích, v Prognostickém ústavu působil v letech 1990–1993, předseda vlády, prezident)

     Přesto, že byl dokument vypracován na přímou objednávku a pouze pro interní potřebu ÚV KSČ, byl diskutován i na tehdejších neoficiálních ekonomických seminářích.

Také se dostal do rukou disentu, což je asi zlomyslnost nebo otevření „zadních vrátek“ pro případ pádu režimu, jehož zaostalost byla neúnosná.

     V té době bylo ve hře víc hráčů. Disent a obyčejní nespokojení a - studenti. Mládí, které neznalo kompromisy nás „dospělých“. 17. listopadu 1989 se jich na Albertově sešlo dost, aby zmobilizovali bezpečnostní složky, které měly za úkol nepustit studenty na Václavské náměstí. Popisovat sled klíčových událostí je jistě zbytečné. Každý ví, co se dělo.

     Výsledkem byla „sametová“ revoluce, resp. snaha o převzetí moci jinou garniturou KSČ.  Co naši prognostici podcenili, byl vliv nenápadného kulisáka s malou vadou řeči, za kterým se vydaly davy a inteligence. Ten kulisák byl Václav Havel a jeho slabostí bylo pojetí celého převratu. Byl také dramatik a humanista, tedy člověk nevhodný pro vládnutí, ale zvládl to. Zatím naši prognostici čekali, jak to dopadne, a byli připraveni v pozadí. Ani jejich obavy z vojenského zásahu se nepotvrdily. To poznali až na Letné, tak se podle svých úvah postupně zapojovali. Výborný rétorik Zeman při besedách perlil daty o všem možném, která si bravurně vymýšlel. 

   „Sametová revoluce“ nebyla revolucí, ale předáním moci. Tím však nezapomínám na studenty z roku 1989 a poctivé disidenty, politické vězně a oběti komunistického režimu.  O výraznější účast prognostiků se postarala Rita Klímová z Prognostického ústavu, která pomohla Václavu Klausovi do Občanského fóra.

   Celá 90. léta jsou na předních místech naší politické reprezentace lidé z Prognostického ústavu. Lidé z okruhu Václava Havla a disentu v dobré víře sekundovali. Všichni se zaštiťovali jménem Václava Havla, který byl známější v zahraničí než doma, což se rychle změnilo.

     Spustila se velká privatizace pod taktovkou Václava Klause i přes pochybnosti některých předních ekonomů. Peníze a důležité informace však měli hlavně komunisté, prognostici, veksláci apod. Zde zaznamenáváme první ekonomické tunely.

     Za velkou chybu  celého vedení považuji minimální potrestání bývalých komunistů z KSČ.  Miloš Zeman předsedou Poslanecké sněmovny, zákonodárců mohl již jako vševěd zapracovat na zákonech, které by omezily, ne-li znemožnily čachry s topnými oleji, rumovou či lihovou aféru. Úniky daní na neznámé a nedohledatelné účty atd.

     Nezapomínám na spolupráci dvou prognostiků v „opoziční smlouvě“ a ani na Bamberskou aféru, dodnes (jako vše kolem Zemana) neobjasněnou, a na další problematické privatizace. Zeman byl stále  aktivním členem ČSSD také při porušení Bohumínského usnesení (opět nic nového) o nemožnosti spolupráce s KSČM. Až po neúspěšné kandidatuře na prezidenta „odchází“  na Vysočinu, kde se tiše připravuje na triumfální návrat. Již hraje o Hrad, kde pomohou „staří“ známí v čele s prognostiky, kterým účel posvětil prostředky (mám na mysli neověřené pomluvy protikandidáta). Také tu jsou vděční sponzoři, mezi kterými jen z pouhé skromnosti, nezveřejnil Lukoil.

     Je vlastně nemožné všechnu špínu, spojenou se Zemanem a jeho „kamarády“, vysledovat. Musel bych se vrátit do prvních let (1988) a cílů Prognostického ústavu. A to pomíjím provokativní(?) úkoly, za které považuji podporu bývalých příslušníků StB.  V jeho okolí jsou stále lidé aktivní v totalitních letech (Nejedlý), problémy s prověrkami, hrubosti, otočení zahraniční politiky hradu (neoficiální zahraniční politiky) na východ, účasti na akcích Ruska v době sankcí, pochybné schůzky s lidmi napojenými na bývalé bezpečnostní složky SSSR, podpora prolomení těžebních limitů (Jan Mládek, další prognostik), napadání novinářů. Využívání nálad ve společnosti k seberealizaci a vlastní podpoře. Poprvé vyznamenává v roce 2015 bývalého funkcionáře KSČ, popírání zločinnosti bývalého režimu a další sporná rozhodnutí a komentáře.

     Tak ten Bakala má víc „naspořeno“, než Zeman? Proto se to našemu vševědovi nelíbí?

www.rottpanorama.cz