21. srpen 1968 byl jen začátek
To za prvé a za druhé byla československá západní hranice bez "ochrany" Rudé armády. Brežněv tím tak zabil "dvě mouchy" jednou ranou.
Potud je to vlastně pochopitelné, ale to, co následovalo, je již neuvěřitelné. Následné normalizace dokazující, že jsme pochopili úděl vazala, se ujali naši lidé. Komunisté, kteří zavírali, vyslýchali a týrali ty, kteří měli jiný názor. Dokonce si vzpomínám, když vojáci opustili rozhlasovou budovu na Vinohradské, my tam ve studiu 1 uvítali prezidenta Svobodu, který poděkoval těm, kteří národ uklidňovali a tím nedošlo k větším ztrátám. Celé to divadlo bylo zakončeno postupným vyhazováním těch, kterým prezident děkoval. To byl Štrougalův splněný slib normalizátorům. O práci v rámci prověrek přišlo mnohem víc zaměstnanců podle přístupu snaživců v různých podnicích.
I mezi samotnými rozhlasáky se zrodili "noví" spravedliví, kteří se obrátili jako správné korouhvičky. Měli jsme ve vedení KAN, což nebyl klub angažovaných nestraníků, ale Kaňka+Novák. Bylo to zvláštní období, kdy si mohl každý schopný (všeho) vydundat i lepší funkci. V Karlíně zase Karel Hnídek vypisoval celé večery jména z pásků, na nichž byly záznamy z prvních dnů okupace. Já přežil celkem dobře, jednak jsem v prvních dnech byl na dovolené a druhak jsem nebyl tehdy ještě plně kvalifikovaný. Maturita ze zdravotky mi byla na prd, ale byl jsem v montážce, která se starala "jen" o kabely a linky. Navíc jsme pracovali tiše. Manželka byla na pokladně a denně chodila domů sklíčená, kolik lidí si bylo u ní nechat podepsat výstupní list. Pak si tam chodili "noví redaktoři" pro mimořádné odměny. Jeden si stěžoval, že měla k jeho odměně poznámky a že se mračí. Doma mi řekla, že se podivoval nad vysokou odměnou a zač že to má. Řekla jen se také diví. V některých redakcích museli nechat vždy někoho, kdo těm kádrům opravoval texty, aby byly vysílatelné.
Do naší dílny do Opletalky si někteří staří hlásní chodili pokecat. Jeden se nám svěřil, že musí ty sračky číst, protože má doma nemocnou ženu, kterou by jinak neuživil. Ty komunistický svině šly tak daleko, že hlídaly aby vyhození z rádia nedostali víc, než 1 400 korun hrubého. Naštěstí mezi těmi, kteří mohli zůstat, bylo pár odvážlivců, kteří svým jménem uváděli díla vyhozených a dávali jim jejich honoráře. Nevím, jestli to nebyl také případ seriálu "Jak se máte Vondrovi?"
Byla to divná doba. Myslel jsem si, že mě nemohli vyhodit ze strany, protože jsem v ní nebyl, ale zase nevzali dceru do gymnázia na Ohradní, protože jsem ve straně nebyl a spolužačku s trojkama tam vzali, protože její tatínek tam byl. To jsem si zažil po roce 1950 sám, tak vím, jak tu nespravedlnost dcera cítila.
To jsme byli jen jednou z mnoha těch rodin, které trestala a šikanovala bolševická zrůdnost.
Za Protektorátu bylo jasné, kdo je kdo. Z udavačů se stali komunisti, kteří si užívali vítězství v roce 1948. Pak jim to někdo chtěl vzít? Už věřím, že je, tedy sověty, někdo k nám pozval, aby ráj udavačů vzkvétal na věčné časy.
www.rottpanorama.cz
Ivo Rottenberg
Zlatej Klaus
Bál jsem se, že budu muset někdy vyřknout ono „zlatej Klaus“ a již je to tu. Ano, jde o jeho nástupce v úřadu prezidenta, Miloše Zemana. Tak popořadě.
Ivo Rottenberg
Krátce z jiného úhlu pohledu.
Zapomíná se, jak to vlastně bylo. Asi bych se tomu nevěnoval, kdybych si nepřečetl tento článek: „Psal se 9. květen roku 1945. Na většině území republiky probíhaly oslavy konce války, v Lejčkově a okolí zavládl smutek.
Ivo Rottenberg
Malé vzpomínání, tentokrát na vojnu
Je tu čas vzpomínání na konec války, osvobození a také na Lázně Velichovky. Mise, jejímž úkolem bylo dopravit do Schörnerova štábu vyslance Dönitzovy vlády, který měl maršálu Schörnerovi oznámit podpis bezpodmínečné kapitulace.
Ivo Rottenberg
Malá vzpomínka – na Rádio Alfa
Jistě jste zaslechli, jak jsou projektanti vinni všemi nedostatky jakéhokoliv dokončeného objektu. V rozhlase jsem končil jako projektant, takže na to mohu zavzpomínat. Můj „obor“ byla zvuková a rozhlasová technika.
Ivo Rottenberg
Malá vzpomínka - pokračování
Bylo nebylo, tak mi to občas připadá se vzpomínkami, kdy jsem měnil profesi zubního laboranta za televizního, později rozhlasového, technika a to ve svých třiceti letech, ženatého s jedním dítětem. Zkusím to vzít "od Adama".
Ivo Rottenberg
Malá vzpomínka.
Říká se, že člověk jde k stáru do dětských let. Asi je to tím, že my staří míváme dětské nápady. Někdy se nám však vybaví vzpomínky z dob, kdy jsme byli ještě v pracovním procesu. Mám takové období, na něž si často vzpomenu.
Ivo Rottenberg
Moto:
Politika je svinstvo. Zde musím vzpomenout Vladimíra Iljiče: Učit se, učit se, učit se! Po listopadu 1989 jsem byl mezi těmi, kteří věřili, že se skutečně zbavíme totalitního režimu,
Ivo Rottenberg
Hysterie místo historie
Článek Jana Klána o tom, že z historie by se neměla dělat hysterie, mě přiměl k hledání příčiny této úvahy. Komunistovi Klánovi vadily pořady k padesátému výročí okupace naší republiky Rudou armádou.
Ivo Rottenberg
O 34. týdnu roku 1968
Svou vzpomínkou se vracím o padesát let, kdy jsem uzavřel smlouvu s cestovní kanceláří Rekrea na čtrnáctidenní pobyt v penzionu v Hamru na Nežárce. Bylo to v kraji mého mládí a chtěl jsem rodině ukázat krásy jižních Čech.
Ivo Rottenberg
20 let od komplotu Klaus+Zeman
Už je to dvacet let, co se dva političtí podrazáci z líhně Prognostického ústavu neboli Jakešovy věštírny dohodli, že spolu budou vládnout za každou cenu. Aby to mělo, jistě podle Klause, jakousi „štábní kulturu“, vymysleli nový,
Ivo Rottenberg
Duben - apríl
Opravdu s námi hraje měsíc duben takový apríl?Takvičok třeba novičok. Je to bizarní název nebezpečného vraha, který vraždí tiše, a velmi obtížně se hledá ten, který jím vraždil.
Ivo Rottenberg
Boj za pravdu?
Novináře a média dělíme na přátelská a veřejnoprávní. Za nepřátelská jsou tudíž považována taková, která zatím nebyla ke koupi nebo se (zatím) nedala ovládat, na čemž se tvrdě soustavně pracuje.
Ivo Rottenberg
O mém vnímání prezidenta
Nejsem politolog a ani ekonom. Jsem jen dědek s osmi křížky na bedrech, který jen kouká, co se kolem něho děje. Občas si dovolím projevit svůj názor v komentářích na fb a v blogu či na webu.
Ivo Rottenberg
Vzpomínka na únor 1948
Byli jsme průměrná rodina. Po válce se všichni chtěli vrátit do let před rokem 1938. Bylo to zvláštní období, na které si vzpomenu vždy při posuzování pádu režimu v roce 1989.
Ivo Rottenberg
Jakého chci prezidenta?
Nezáleží na mně, protože každý z nás má jinou představu. Já sám nejsem náročný, ale nechci za prezidenta někoho, kdo by se choval jako štamgast hospody IV. cenové skupiny.
Ivo Rottenberg
17. listopad roku 1989
Byl to den jako každý jiný. A přece na něj hledíme jinak, stal se z něj svátek. Tedy jak pro koho. Ten v roce 1989 by byl opět jedním z obyčejných, na který by se vzpomínalo jen pohledem na události v roce 1939.
Ivo Rottenberg
Pro novináře již delší dobu neplatí termín "Okurková sezóna"
Doposud neznámý brněnský radní se vyjádřil k Zemanově zdravotnímu stavu v úterý na svém Facebooku. Mimo jiné prohlásil, že prezident trpí rakovinou v pokročilém stádiu a zbývá mu zhruba 3 až 7 měsíců života.
Ivo Rottenberg
O demokracii
Má to být vláda lidu, kde se počítá se svobodou jednotlivce. K tak jednoduchému termínu existuje mnoho přívlastků a mnoho vykladačů.
Ivo Rottenberg
Jakého chci prezidenta?
Nejsem náročný, ale nechci za prezidenta někoho, kdo by se choval jako štamgast hospody IV. cenové skupiny. Nechci se za něho stydět. Očekávám distinguovaného, vzdělaného a čestného člověka.
Ivo Rottenberg
Tragický pátek i sobota. Na silnicích zemřelo za 24 hodin sedm lidí
Nejen tento víkend, ale i ve všedních dnech se dějí na silnicích hrozné věci. Jsem na silnicích od roku 1969, tehdy tu ještě nebyly dálnice. Dokonce si vzpomínám, jak jsme si užívali první úsek do Mirošovic.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 408
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1261x