Lidová písnička, na kterou si vždy vzpomenu při debatách, jak to dříve bylo pro našince jednoduché.
p { margin-bottom: 0.25cm; direction: ltr; color: rgb(0, 0, 10); line-height: 120%; text-align: left; }p.western { font-size: 12pt; }p.cjk { font-size: 12pt; }p.ctl { font-size: 12pt; }a:link { }
Já vnímal obecné věci až od Protektorátu, kousku II. republiky a následně totalitního socialismu. Ano, bylo vše jednodušší. Kdo držel hubu a krok a nevyčníval z davu, žil v relativním klidu. Nemusel si dělat starosti s výběrem informací, protože mu je dodával státní aparát z rádia a v novinách. Ze světa mohl vidět záběry v žurnálu v kině před hlavním filmem.
Žilo se spíše v rodinách a setkávali se přátelé jen z blízkého okolí nebo kolegové v zaměstnání či spolužáci. Za Protektorátu cestovali jen totálně nasazení do Německa. Za totáče na dovolenou do "spřátelených" států a hlavně k moři.
Za Protektorátu jsme si dávali pozor na udavače, což se obtížně rozlišovalo za totáče, protože se někteří pokoušeli hledat prospěch v tom, že o někom třeba řeknou, že je proti režimu. Děti věděly, že se doma mluví jinak než ve škole, hlavním heslem bylo: "Co se doma uvaří, to se doma sní!" Přesto se o nás dozvídali víc od dětí vedoucí pionýrských táborů při zábavných večerech u ohně, kde z dětí vtipnou formou získávali jakékoliv informace. Jakékoliv? Jen takové, aby zaměstnanci naznačili, že o něm vědí víc, než co napsal do životopisu. Tím ho mohli lépe ovládat a byl mnohem poslušnější. Někdy šlo jen o drobnosti, ale ten pocit moci, který si na nás užívali, těm ubožákům stačil. Možná, že toto mnohým dnes chybí, proto si pochvalují bývalý režim. Sama hlava státu jim v tom nahrává, protože svými výmysly a dezinformacemi víří "veřejné mínění" a náhled na inteligenci a vzdělanost.
Abych zůstal u prostých věcí. Tak třeba nakupování bylo přece mnohem jednodušší. Dva druhy sýrů, tmavý a světlý chléb, dva druhy mléka v lahvích a dva v igelitu. Řezník a zelinář byli nejváženějšími osobami a každý se snažil být s nimi zadobře. Když třeba řezník či zelinář odmítl z neznalosti členku občanského nebo uličního výboru, mohl s jistotou čekat šťáru, což se udrželo i do dnešních dnů, byť z odlišných důvodů.
A mládež? My byli prostě za mlada lepší, ale totéž staří říkávali i nám. A tak by to asi šlo až k Adamovi a Evě, kdyby...
Nic není, jak to bývalo, ale sám si rád představuji ve svých vzpomínkách, že jsme byli k sobě ohleduplnější a víc jsme drželi při sobě. Možná mezi námi nebylo tolik násilí. Nebo jsme spíš neměli tolik informací jako dnes.
Často se objevují zmínky o cenách dnes a za totáče. Koukl jsem se třeba na dnešní ceny a svůj důchod ve srovnání s mým hrubým platem po patnácti letech v zubní laboratoři. Dnes si mohu koupit dvakrát tolik benzínu, třikrát víc mléka a třeba šestkrát víc šunky z důchodu, než jsem si mohl dovolit za totáče z platu. Vím, že to je trochu jinak, ale když vidím reklamy na půjčky a v té souvislosti počty lidí, kteří pro nesplácení přišli o střechu nad hlavou, myslím, že to je o nezodpovědnosti. Je to asi také důsledek minulých let, kdy se nikdo nenaučil starat se sám o sebe. Soudruzi mu vše nadiktovali a on jen vegetoval. I ti, kteří si stěžují na malé důchody, by se měli zamyslet nad minulým životem. Kdo měl malý plat, jako třeba já, tak mohl, nebo spíš musel, pracovat na další úvazek. Někdy mi manželka vyčítala, že pracovat o sobotách a nedělích není přínosem pro rodinu, jenže to bych musel mít možnost výběru.
Jsem ve výhodě, že dnes nemusím řešit otázku zaměstnání. Ono je to stále o volbě. Buď se vykašlu na vzdělání, budu se poflakovat a občas si skočím na melouch, který ani nepřiznám, anebo se mohu vzdělávat a mít možnost výběru.
V těchto dnech si shodou okolností připomínáme nedožité osmdesátiny Václava Havla. Těší mě, že i dnes najdeme mezi politiky takové, kteří se nestydí přiznat, že věří ve vítězství pravdy a lásky. I já v to věřím. Je škoda, že současný prezident vyznává opačné hodnoty. Proto se mu nikdy nedostane takového uznání ve světě (kromě Ruska, Číny a KLDR) jako Václavu Havlovi. Ale, co mi není jasné, že se v průzkumech u nás těší velké oblibě. Buď jde o účelová data nebo, a to by bylo horší, současná společnost dospěla do podobného stavu, jako Německo vzývající Hitlerovu rasovou nenávist, kterou okrášlil národním socialismem, což ve výsledku vedlo k válce. Poslední Zemanův výkřik o deportaci nepolitických imigrantů na pusté řecké ostrovy tomu dal korunu.
A mám tu krajské volby. Važte své hlasy a nezapomeňte, že se většinou krade a švindluje na krajské úrovni, i když všichni viní vládu a TY OSTATNÍ.
Dokud vše vidíme jen jako MY a ONI, nezlepší se mnoho a pravda bude pomalu hanlivým slovem, o lásce nemluvě.
www.rottpanorama.cz
