Zemanova cesta za slávou

Nic se neděje náhodně a on, jako bývalý komunista, inženýr a pracovník prognostického ústavu, to moc dobře ví.

Jeho politická hvězda zářila již od počátku nové éry naší republiky. Svým umem vybírat bonmoty v pravý čas publikované, svým šarmem a způsobem mluvy, se stal známou osobností v politickém světě. Nikomu nevadilo, že si občas ždrnkne, jen když se s ním svezl. O peníze, i o ty přislíbené, nebyla nikdy nouze. Jeho touhu po větší moci podporovali kamarádíčkové, kteří se chtěli také na vlně politiky svézt.

A tak až v roce 2003 při volbě prezidenta došlo ke zlomu. To se 24. ledna volil prezident. Kandidáty tehdy byli: Václav Klaus, Jaroslava Moserová a Miloš Zeman.

Tehdy nikdo v prvním kole nedostal dostatečný počet hlasů. Pozoruhodný však byl velmi nízký počet hlasů pro Miloše Zemana, který navíc ještě před vyhlášením výsledků prvního kola Španělský sál spěšně opustil. Tento fakt byl velkým vítězstvím Vladimíra Špidly. Já to viděl v televizi a již pohled do Zemanových očí dal všem na srozuměnou, že to nevzdá. Po více kolech se nakonec stal prezidentem Václav Klaus.

Prognostik začal na odvetě pracovat. Všechny uchlácholil, že jde do politického důchodu. Ve straně, která sestávala z jeho příznivců, byl čestným předsedou. Ta volebními úspěchy také nehýřila, což bylo nepodstatné. Deset let, jako mstitel, pracoval na svém návratu. Vypracoval všechny varianty pomsty a jistě určil i pořadí. Jen ty, kteří ho tehdy nepodpořili, si nechává na konec. Je to "jeho" ČSSD.

Aby nebyl odkázán na volbu Parlamentem, tiše podporoval ty, kteří mohli hlasovat pro přímou volbu prezidenta. Lukoil a "drobní" sponzoři byli zárukou, že peníze nebudou problém. Také spojenci se v politice našli a Klaus, tedy moc chytrý Klaus, který již nemohl být volen, jako jediný, dobře znalý Zemanovy povahy, věděl, jak se "odměnit" svým kritikům. Přece se říká, zlatý Klaus, ne? Ani Klaus nehodlal jen tak opustit politiku, takže výmysly očerňující protikandidáta v druhém kole volby, pomohl Zemanovi k vítězství v očekávání, že Miloš také nezůstane dlužen.

Tak byl zvolen. A ještě před uvedením do úřadu se chovala celá jeho rodina jako majitelé Hradu, jako malé děti. Což zaznamenali někteří nepolitici, kterým se dnes hanlivě říká pražská kavárna.

A po uvedení do úřadu to propuklo.

Zrušil jmenování velvyslanců již schváleného ministerstvem zahraničí, prohlásil, že ústavní zvyklosti nic neznamenají, a obklopil se vydíratelnými kývaly. Mluvčím je bývalý šéfredaktor Haló novin, přílohy Rudého práva, kancléř s máslem na hlavě, o němž věděl, že neprojde bezpečnostní prověrkou a poradci, o nichž před volbou deklaroval, že nepotřebuje, jsou z okruhu ruské ambasády a dnes i čínské.

Velmi přesvědčivě pracuje s vymyšlenostmi o prospěchu z obchodních styků s Čínou a Ruskem.

Vyvěšení vlajky EU na Hradě bylo trapným gestem, které mnozí pochopili pozdě. O EU nejde, resp. o nás v EU, ale o nahlodání struktur EU poznámkami, co nám EU přikazuje. To, že nám Čína určuje, s kým se smíme stýkat a s kým ne, je již na pováženou, ale on dělá mrtvého brouka a nechá Ovčáčka, mluvčího, aby si v té kaluži vymáchal čumák sám.

A jsem u 28. října, nejdůležitějšího svátku naší republiky. Zeman si z jeho oslav dělá svůj soukromý mejdan a z tradičního udělování státních vyznamenání prostředek k vydírání některých politiků. Je to nedůstojnější víc, než když se připotácel ke korunovačním klenotům po návštěvě oslav vítězství na ruské ambasádě.

Trapnosti, kterých se dopouští nelze všechny podchytit. Jako v hospodě IV. cenové skupiny se vyjadřoval v přímém přenosu českého rozhlasu z Lán, kdy rozhlasu hrozila pokuta za odvysílání vulgarit.

Jeho nesoudnost je do nebe volající, když jede na schůzku s komunisty na Rhodos, zatímco světoví státníci jedou na pohřeb jednoho z nich.

Nikdy nebude váženým ve světě, i když se holedbá odkazem TGM. Tak třeba ve Sněmovně jako tehdejší předseda vlády označí Svatého Václava za zrádce a po letech ve Staré Boleslavi nabádá, abychom se vrátili ke kořenům křesťanství.

Letos opět vzpomeneme 17. listopad, který si loni Zeman také přisvojil. Dokonce tvrdil, že byl v devětaosmdesátém na Albertově a celý ten masakr zlehčil, jako hru s milicionáři.

Pravda, byl zvolen a užívá si to. Já věřím, že ti, kteří ho nevolili, a bylo jich pět miliónů, tentokrát přijdou. Je jedno koho budou volit, ale není jedno, koho volit nebudou.

www.rottpanorama.cz