Co blb, to názor aneb všichni rozumí politice

Také jsme říkávali, že tomu rozumí každý, kdo má díru do zadku. Z naznačeného vyplývá nejen co Čech, to muzikant, ale i odborník na politiku. Přiznám se, že mám také názor.

 Domníval jsem se, že je dobré, když jde do vyšší a vysoké politiky vzdělaný a bohatý člověk. To proto, aby nebyl třeba v parlamentu pitomec nebo jen hochštapler, který bere politiku jako dobrou cestu ke zbohatnutí. Nejsem rád, že jsem se ošklivě zmýlil, přestože se říká, že mýliti se je lidské. Ale také jsem se zmýlil v tom, že jakkoli získané vzdělání je zárukou slušnosti u politika.

Opět zmýlená, ale je tu ještě pojistka – volby, jenže… I když je má paměť děravá, vzpomínám si, jak se chovali politici do roku 1989. Pravda, zjednodušili nám rozhodování. Samozřejmě mezi sebe nikoho nepustili. Funkce byly jako spojité nádoby ve velké laboratoři. Každý si mohl vyzkoušet funkci, kterou si dohodl a nikdo neodcházel. Šel jen na jinou funkci. Co bylo důležité, že jich zůstával stále stejný počet, bylo-li potřeba utvořit novou funkci našli se ti, kteří si vzali na svá bedra víc funkcí, a bylo po problému.

A jak jde život, i nyní je to stejné. Mezi sebe slušného nepustí. S trochou opatrnosti pustí poslušného a to podmíněně. Nikdo se dobrovolně funkce nevzdá, pokud nemá vyhlédnutou vyšší. Nyní mají šanci dostat se do struktur EU. Nikomu nevadí, že na EU nadává, ale už se těší, že EU dává a dost na výdaje, aby si tak užil moci.

Jak se stává z obyčejného jedince ve funkci neomezený a neomezitelný politik?

U našich předchůdců se stával vůdcem stáda samec, který si mezi ostatními samci dominanci vybojoval. A to s každým „tváří v tvář“. To se nyní také děje, ale již ne tak čistě. Někomu stačí koupit si celé stádo za 30 korun, někdo sliby, o nichž soudný člověk ví, že je to pouhý blábol, a někdo se pouze sveze se stranou, která právě vítězí. To se pak člověk stane někým vyšším ve svém společenství? Jít do politiky zbohatnout je normální, jít bohatý a nemít další nároky? To již také neplatí, ona totiž moc , tedy politická moc, je opojná a každý chce víc a víc. Jako politik má pak lepší páky na likvidaci konkurence, byť drobné, ale ten pocit je jistě úžasný.

Je to znát již od mateřské školky. Dítě dostane službu při obědě. Má dohlédnout, aby se: jedlo příbory, odnášely prázdné talíře k okénku a po obědě zastrčily židličky ke stolkům. A co se stane. Začíná ostatní popohánět, okřikovat, zkrátka buzerovat. Kdo byl na vojně, jistě si vzpomene na první převlékání do uniformy. To také dostal jeden z nás „na povel“ určitou skupinu, a už byl někdo vyšší, a protože ještě nevěděl, jak správně buzerovat, nebyl nijak „zlý“. To již velitel světnice, či družstva byl ostřejší. Co se však dělo před vánočními svátky, resp. při získávání volných dnů, to by se dalo srovnat jen se současným bojem o koryta.

Takže se nemůže nedivit, že člověk často zapomíná odkud vyšel. Za totáče byl dobrý dělnický původ. Dnes na to stačí jen „dobrý žaludek“. I bývalý tajemník, vexlák nebo i spolupracovník StB, není bez šance. Dokonce člověk obviněný z machinací je řádně zvolen třeba senátorem. Není bez zajímavosti, že si u nás testovaly firmy ze zahraničí různé hry, jestli nelze ošulit pravidla nebo ochranu proti kopírování. My jsme totiž experty na hledání skulin a nejlépe v zákonech nebo jen v nějakých pravidlech.

To jsem popsal jednu z etap našeho života, kterou můžeme nazvat před Zemano-Babišovou, kdy se daly, s trochou nadsázky, vysledovat jakési snahy o život podle pravidel a zákonů.

Nyní píšeme Novou dobu. Začala vlastně již v roce 2013 přímou volbou prezidenta.

Hlava státu byla v mých představách z dětství jakási zářná bytost, která je vzorem pro všechny občany. Dokonce si vzpomínám, jak se komunisté pokusili dehonestovat T. G. Masaryka, kterého si vážili mí rodiče i prarodiče. Pravda, nebyl ideální, ale to, co nyní máme na Hradě, přesahuje všechny společenské normy, které pro úřad hlavy státu vnímáme.

Nebudu opakovat, co všichni viděli nebo slyšeli v rozhlase či televizi, jen se pokusím hledat motivy takového jednání. Jistě to souvisí s poškozením mozku alkoholem a desetiletou přípravou na návrat do politiky. To když v roce 2003 dostal nejméně hlasů ve volbě prezidenta po níž utekl, jako malý kluk zadem z Vladislavského sálu, dal pohledem do kamery signál - já se vrátím! Na ten pohled nezapomenu a vždy si na něj vzpomenu při jeho výrocích na adresu těch, kteří ho evidentně nevolili. Chytrý a mstivý, toť pravá tvář hlavy státu. Povrchní pohled na jeho činy nelze brát jako státnickou hloupost. Je si velice dobře vědom své neodpovědnosti ve funkci prezidenta, proto si s celou republikou hraje, jako by mu patřila. Jedná přesně podle přání té skupiny, která ho zvolila. Za spolupracovníky si vybral takové, že by je ani komunisté za totáče nemuseli měnit. Líbí se mi mluvčí Ovčáček, který ví přesně, co si pan prezident myslí. Ani kancléř nevybočuje z řady. Je arogantní a také ví, že mu hrad i s hradní stráží patří.

I když Zeman má občas výraz nepřítomného opilce, ví jak konkrétního politika "pozlobit". Dokonce donutil šéfy horní i dolní komory Parlamentu ČR a předsedu vlády, vydat ponižující prohlášení o našem podřízeneckém vztahu ke komunistické Číně. Sobotka měl ještě za úkol odstavit Hermana z pozice ministra kultury po přijetí Dalajlámy na půdě ministerstva. Jenže JAK to udělat? Rekonstrukce vlády? Kejval Sobotka to zkusil, ale udělal jen radost Babišovi s ministrem zdravotnictví a Zemanovi za Dienstbierův výrok o opilci při čekání na výsledky volby v roce 2013, ale i za občasnou kritiku směřovanou k Zemanovi. Celá šaškárna se samozřejmě minula účinkem, protože za Hermana se postavil předseda s celou KDU-ČSL.

Kritiků má Zeman a jeho parta na Hradě docela dost. A že si někteří neberou servítky vyvolalo u lokajů znamenitou reakci. Navrhují zákon o hanobení hlavy státu a já nevím koho všeho se to má týkat. Nevšimli si, že říkáme, na hrubý pytel, hrubá záplata nebo, jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá. Zeman se ani nedovedl omluvit, jako chlap, za vymyšlený Peroutkův výrok a hledá, resp. jeho lokajstvo hledá cestu, jak se z kauzy vylhat. Krátce řečeno Zeman si začal, resp. jeho hospodský slovník byl v prvních Hovorech z Lán podnětem k napomenutí Radiožurnálu, že může dostat pokutu za vulgarismy ve vysílání. Byly první a poslední na Radiožurnálu. Tak se vykecává na soukromých médiích a veřejnoprávní media ignoruje. Když se o nich zmíní, tak jen urážkou. Jen zpravodajství se snaží informovat o dění kolem sebe. Vše má pod kontrolou? Zatím ne úplně, ale již jeho parta a Babišovci chystají novelu zákona, která je i jemu blízká. Bude mít média, pokud to ve Sněmovně projde, pod kontrolou a může jim již velet a kdykoliv jim jmenovat šéfy. Tedy něco jako kdysi ÚV KSČ, ale demokraticky!?!

Myslím, že se míra voličovy trpělivosti pomalu plní, takže spoléhám na volby a proto již nyní apeluji: Jděte všichni k volbám! Nevím sám, koho budu volit, ale jistě vím, koho NE.

www.rottpanorama.cz