Vyvážené či nevyvážené zpravodajství
Vím, že objektivní vlastně neexistuje, protože v každé zprávě je "podpis" samotného zpravodajce nebo agentury. Již zde si musím vybrat, komu mohu věřit, resp. komu chci věřit. Každý z nás má určité zkušenosti s vnímáním zpráv určitého zdroje. Často pomáhá vlastní zkušenost s určitou událostí a zpravodajství o téže události. Já si "vytipoval" ty, kterým věřím víc než ostatním. Také jednotlivá média si časem zařadím a většinou se mi daří neměnit názor na tu či onu agenturu nebo vydavatele.
Proto nemohu souhlasit s názorem, že vlastník médií nemá vliv na zpravodajství a komentáře.
A jsem u vyváženosti. Jak může být takové zpravodajství vyvážené, když informuje o vrahovi, zloději nebo teroristovi? To má pak po zprávě, že byl zastřelen člověk, v zájmu vyvážení následovat zpráva kolik lidí nebylo zastřeleno, nebo postačí údaj, kolik dětí se v témže čase narodilo? Nezastřelených by však bylo více. Stejně tak zpráva o zloději by mohla být vyvážena číslem, kolik lidí současně nekrade. To však nebude vyvážené, protože (doufám) těch poctivých je přece jen více.
Zkusím to jinak. Je pořad o politikovi, který byl usvědčen ze lži. Pak se bude hledat těžko takový, který nelže. Události dne je možné také komentovat. Nemyslím tím, že si dva strejdové sednou do studia a formou otázek a odpovědí přesvědčují posluchače nebo diváky, kolika slovy umí hovořit o ničem. Navíc tázaný, řekněme odborník, před každou odpovědí přidá ehm hm nebo zachrochtnutí, což má působit jako důkaz přemýšlivosti.
Komentovat má komentátor, a to sám, řečí plynulou a srozumitelnou. Předpokladem je, že tématu rozumí a hovoří za sebe. Z toho plyne, že komentář není objektivní, ale podle "kvality“ komentátora se objektivnímu pohledu více či méně přibližuje. Procento objektivity se měří velmi špatně, zvláště při stranění pravé či levé části politického spektra. Větší procento objektivity přisuzujeme názoru, resp. komentáři bližšímu našemu pohledu na svět. Proto nemůže být komentář, se kterým souhlasí bez výhrady všichni. Já sám jsem z principu nedůvěřivý ke dvěma krajnostem. K mladému politologovi a starému borci se stokrát převlečeným politickým kabátem.
Také tu máme profesionální dezinformátory, celé weby jsou zaměřeny na protiunijní a protizápadní propagandu. Cílovou skupinou jsou lidé důvěřiví, méně vzdělaní nebo frustrovaní svými neúspěchy, za které viní instituce nebo konkurenci. Další skupinu tvoří závistivci, kterým je poctivá práce cizí. Obrana proti takové propagandě je velmi obtížná. Musím přiznat, že ta propaganda není hloupá, určitě by ji ocenil i sám Paul Joseph Goebbels. Jsou to často opakované lži, kterým se nakonec uvěří. Jsou "dávkované" po malých dávkách a narazí se na ně všude. Sociální sítě jsou spolehlivými šiřiteli. Tady si dělám "sociologický" průzkum, kde se mi ukazují ti, které jsem kdysi bral, jako že jim „čouhá sláma z bot“, a nyní vidím jejich rudá srdce. Nemusí jít přímo o komunisty. Jde ale o prosťáčky, kterým vyhovoval organizovaný život bez přemýšlení, a s trochou šikovnosti i bez práce. Oni pamatují dobu, kdy bohatý byl třídní nepřítel a dnes by jim měl "poroučet"?
V boji s propagandou mají naše média velký dluh. Tady asi hraje svou roli doba, kdy redaktor - zpravodajec studoval žurnalistiku a byl-li třeba jako dobrý komunista zpravodajem v Moskvě, snaží se nyní zmírnit nebezpečí propagandy v zájmu "objektivity", což je tak okaté, že tomu ani sám žurnalistický matador nemůže věřit.
Když má být v rozhlase či televizi rozhovor s nějakou osobností, měl by redaktor vědět o tázaném víc, než to, kdy se narodil a kolik medailí na svém kontě má. A měl by umět mluvit správně česky. Neměl by se snažit dokazovat, že jde víc o jeho důležitost, něž o hosta. Má-li u mikrofonu politika, měl by o něm vědět vše dostupné a neměl by se nechat vést politikem. On se má ptát a trvat na odpovědi. Na kvalitě otázek závisí fakticky výsledek. Divák či posluchač si z odpovědí udělá obrázek o politikovi sám. Potíž bývá v tom, že se politici snaží vykroutit z otázek, které považují za nepříjemné a snaží se vedoucímu redaktorovi naznačit, že by měl zasáhnout ve prospěch tázaného, tedy cenzurovat. Tomu se odjakživa říkalo omezování svobody projevu.
Jak vidno, na vyváženost v programu anebo jen ve zpravodajství lze žehrat, souhlasit nebo kritizovat, vždy stačí jen určit si úhel pohledu. A ten určuje, kdo je právě u moci. S výsledkem lze také naložit podle téhož klíče - odvolání nebo pochvala. Jenže kvalitu a objektivitu bez jakéhokoliv druhu cenzury nelze hodnotit jen v kanceláři lidmi, kteří jsou jmenováni politiky.
www.rottpanorama.cz
Ivo Rottenberg
Zlatej Klaus
Bál jsem se, že budu muset někdy vyřknout ono „zlatej Klaus“ a již je to tu. Ano, jde o jeho nástupce v úřadu prezidenta, Miloše Zemana. Tak popořadě.
Ivo Rottenberg
Krátce z jiného úhlu pohledu.
Zapomíná se, jak to vlastně bylo. Asi bych se tomu nevěnoval, kdybych si nepřečetl tento článek: „Psal se 9. květen roku 1945. Na většině území republiky probíhaly oslavy konce války, v Lejčkově a okolí zavládl smutek.
Ivo Rottenberg
Malé vzpomínání, tentokrát na vojnu
Je tu čas vzpomínání na konec války, osvobození a také na Lázně Velichovky. Mise, jejímž úkolem bylo dopravit do Schörnerova štábu vyslance Dönitzovy vlády, který měl maršálu Schörnerovi oznámit podpis bezpodmínečné kapitulace.
Ivo Rottenberg
Malá vzpomínka – na Rádio Alfa
Jistě jste zaslechli, jak jsou projektanti vinni všemi nedostatky jakéhokoliv dokončeného objektu. V rozhlase jsem končil jako projektant, takže na to mohu zavzpomínat. Můj „obor“ byla zvuková a rozhlasová technika.
Ivo Rottenberg
Malá vzpomínka - pokračování
Bylo nebylo, tak mi to občas připadá se vzpomínkami, kdy jsem měnil profesi zubního laboranta za televizního, později rozhlasového, technika a to ve svých třiceti letech, ženatého s jedním dítětem. Zkusím to vzít "od Adama".
Ivo Rottenberg
Malá vzpomínka.
Říká se, že člověk jde k stáru do dětských let. Asi je to tím, že my staří míváme dětské nápady. Někdy se nám však vybaví vzpomínky z dob, kdy jsme byli ještě v pracovním procesu. Mám takové období, na něž si často vzpomenu.
Ivo Rottenberg
Moto:
Politika je svinstvo. Zde musím vzpomenout Vladimíra Iljiče: Učit se, učit se, učit se! Po listopadu 1989 jsem byl mezi těmi, kteří věřili, že se skutečně zbavíme totalitního režimu,
Ivo Rottenberg
Hysterie místo historie
Článek Jana Klána o tom, že z historie by se neměla dělat hysterie, mě přiměl k hledání příčiny této úvahy. Komunistovi Klánovi vadily pořady k padesátému výročí okupace naší republiky Rudou armádou.
Ivo Rottenberg
21. srpen 1968 byl jen začátek
Vpád a následná okupace Československa vojsky SSSR bylo jediné možné vyústění ze situace, kdy by jeden vazalský stát mohl být příkladem pro ostatní. Bez tvrdé síly by takový dominový efekt ani Brežněv s celým politbyrem nezvládl.
Ivo Rottenberg
O 34. týdnu roku 1968
Svou vzpomínkou se vracím o padesát let, kdy jsem uzavřel smlouvu s cestovní kanceláří Rekrea na čtrnáctidenní pobyt v penzionu v Hamru na Nežárce. Bylo to v kraji mého mládí a chtěl jsem rodině ukázat krásy jižních Čech.
Ivo Rottenberg
20 let od komplotu Klaus+Zeman
Už je to dvacet let, co se dva političtí podrazáci z líhně Prognostického ústavu neboli Jakešovy věštírny dohodli, že spolu budou vládnout za každou cenu. Aby to mělo, jistě podle Klause, jakousi „štábní kulturu“, vymysleli nový,
Ivo Rottenberg
Duben - apríl
Opravdu s námi hraje měsíc duben takový apríl?Takvičok třeba novičok. Je to bizarní název nebezpečného vraha, který vraždí tiše, a velmi obtížně se hledá ten, který jím vraždil.
Ivo Rottenberg
Boj za pravdu?
Novináře a média dělíme na přátelská a veřejnoprávní. Za nepřátelská jsou tudíž považována taková, která zatím nebyla ke koupi nebo se (zatím) nedala ovládat, na čemž se tvrdě soustavně pracuje.
Ivo Rottenberg
O mém vnímání prezidenta
Nejsem politolog a ani ekonom. Jsem jen dědek s osmi křížky na bedrech, který jen kouká, co se kolem něho děje. Občas si dovolím projevit svůj názor v komentářích na fb a v blogu či na webu.
Ivo Rottenberg
Vzpomínka na únor 1948
Byli jsme průměrná rodina. Po válce se všichni chtěli vrátit do let před rokem 1938. Bylo to zvláštní období, na které si vzpomenu vždy při posuzování pádu režimu v roce 1989.
Ivo Rottenberg
Jakého chci prezidenta?
Nezáleží na mně, protože každý z nás má jinou představu. Já sám nejsem náročný, ale nechci za prezidenta někoho, kdo by se choval jako štamgast hospody IV. cenové skupiny.
Ivo Rottenberg
17. listopad roku 1989
Byl to den jako každý jiný. A přece na něj hledíme jinak, stal se z něj svátek. Tedy jak pro koho. Ten v roce 1989 by byl opět jedním z obyčejných, na který by se vzpomínalo jen pohledem na události v roce 1939.
Ivo Rottenberg
Pro novináře již delší dobu neplatí termín "Okurková sezóna"
Doposud neznámý brněnský radní se vyjádřil k Zemanově zdravotnímu stavu v úterý na svém Facebooku. Mimo jiné prohlásil, že prezident trpí rakovinou v pokročilém stádiu a zbývá mu zhruba 3 až 7 měsíců života.
Ivo Rottenberg
O demokracii
Má to být vláda lidu, kde se počítá se svobodou jednotlivce. K tak jednoduchému termínu existuje mnoho přívlastků a mnoho vykladačů.
Ivo Rottenberg
Jakého chci prezidenta?
Nejsem náročný, ale nechci za prezidenta někoho, kdo by se choval jako štamgast hospody IV. cenové skupiny. Nechci se za něho stydět. Očekávám distinguovaného, vzdělaného a čestného člověka.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 408
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1261x