O demokracii
Po roce 1948 jsme tu měli lidovou demokracii, za jejíž výklad mě málem nepustili k maturitě. Já blázen řekl, že je nesmysl mít lidovou vládu lidu. Byl mi vysvětlován rozdíl mezi lidovou a imperialistickou, resp. buržoazní, demokracií. Dnes tu máme zastánce přímé demokracie, jejímž nástrojem je referendum. Jde o všelidové hlasování, rozhodnutí všech občanů v otázkách zákonodárných nebo výkonných. V referendu se ale obvykle nehlasuje o osobách, tím se referendum liší od voleb. Někdy však autoritativní vůdce státu využije referenda k legitimizaci své moci, obdobně jako po anšlusu Rakouska Hitler nebo po anexi Krymu Putin.
V mnoha demokraciích jsou taková rozhodnutí pro volené reprezentanty a státní správu závazná a právo na referendum je zakotveno v ústavě. Příkladem je Švýcarsko a Lichtenštejnsko (od roku 1848), ale i v různých modifikacích většina států USA, částečně Irsko, i naši sousedé spolkové země Německa nebo Itálie.
My jsme demokracie parlamentní a rozhodují za nás ti, které jsme si zvolili. Není to ideální, ale je to zatím to nejlepší, co máme. Skeptici říkají, že to je nejmenší ze všech zel. Vyzkoušeli jsme přímou demokracii volbou prezidenta, který byl zvolen 2 717 405 hlasy, když volilo 4 958 576 občanů z 8 435 522 oprávněných. Ale prezident se cítí jako kdyby byl zvolen všemi. V druhém kole získal 54,8 %, ale kdyby se počítaly všechny hlasy, bylo by to jen 32,2 %. Tak se samozřejmě procenta počítat nemohou, proto chci upozornit ty, kteří si myslí, že je zbytečné jít volit, aby vzali rozum do hrsti a šli. Pasivita je v naší mentalitě, tedy pasivita ve vztahu k občanským povinnostem. My sledujeme jen svá práva. A právě toto je ono kouzlo, které slouží stranám disciplinovaných členů a sympatizantů. Vzpomeňte si na uvedená procenta účasti v jednotlivých volbách a porovnejte je s volebními výsledky (www.volby.cz).
Krátká paměť lidí, kteří mají "obyčejné" starosti o práci a rodinu, je účinnou zbraní pro populisty, kteří vědí, jak nám (vlastně sobě) budou prospěšní. Nikdo neuvažuje o slibovaných nízkých daních, zrušených poplatcích, vyšších mzdách a důchodech pohledem toho, kdo by se zeptal, kde na splnění slibů vezmou peníze. Je velká škoda, že lidem nevadí ani trestní minulost kandidátů. Je to naším podvědomím z doby totality, kdy byla poněkud odlišná kvalifikace termínu trestný čin. To jsme tenkrát byli MY a ONI, což dnes brání hodnocení současné politické situace.
Nyní jsme přece všichni občany, právoplatnými občany, svobodného státu a na našem rozhodnutí bude záležet směr cesty pro naši budoucnost. Jsme svobodní, ale nemusí to tak být stále, pokud se rozhodneme špatně. Nenechme se svést z cesty, na kterou jsme vstoupili po roce 1989. Jsme bohatá zem, ale ne zase tolik, aby se k nám hrnuli imigranti, přesto nás mnozí jimi straší, dokonce by nás nejraději oplotili, což tu již bylo.
Zažil jsem volby, kdy bylo odvážné nejít volit, dnes si mohu vybrat a samozřejmě jdu. Věřím, že každý hlas je důležitý. Vím, komu dám hlas, jen nevím, jaké informace pro své rozhodnutí mají lidé bez internetu či podobných zdrojů. Snad rozhlas, televizi a noviny. Tu bude záležet na výběru a na tom, komu víc uvěří. Nebudu rozebírat ten "guláš", který je v našem éteru a na novinových stáncích, protože volební kampaň je ve všem tak masivní, že málokterý člověk nenaletí na liché, ale krásné sliby.
Doufám jen, že nezvítězí volba, kdy se z naší republiky stane oplocený skanzen lidské hlouposti.
Ivo Rottenberg
Zlatej Klaus
Bál jsem se, že budu muset někdy vyřknout ono „zlatej Klaus“ a již je to tu. Ano, jde o jeho nástupce v úřadu prezidenta, Miloše Zemana. Tak popořadě.
Ivo Rottenberg
Krátce z jiného úhlu pohledu.
Zapomíná se, jak to vlastně bylo. Asi bych se tomu nevěnoval, kdybych si nepřečetl tento článek: „Psal se 9. květen roku 1945. Na většině území republiky probíhaly oslavy konce války, v Lejčkově a okolí zavládl smutek.
Ivo Rottenberg
Malé vzpomínání, tentokrát na vojnu
Je tu čas vzpomínání na konec války, osvobození a také na Lázně Velichovky. Mise, jejímž úkolem bylo dopravit do Schörnerova štábu vyslance Dönitzovy vlády, který měl maršálu Schörnerovi oznámit podpis bezpodmínečné kapitulace.
Ivo Rottenberg
Malá vzpomínka – na Rádio Alfa
Jistě jste zaslechli, jak jsou projektanti vinni všemi nedostatky jakéhokoliv dokončeného objektu. V rozhlase jsem končil jako projektant, takže na to mohu zavzpomínat. Můj „obor“ byla zvuková a rozhlasová technika.
Ivo Rottenberg
Malá vzpomínka - pokračování
Bylo nebylo, tak mi to občas připadá se vzpomínkami, kdy jsem měnil profesi zubního laboranta za televizního, později rozhlasového, technika a to ve svých třiceti letech, ženatého s jedním dítětem. Zkusím to vzít "od Adama".
Ivo Rottenberg
Malá vzpomínka.
Říká se, že člověk jde k stáru do dětských let. Asi je to tím, že my staří míváme dětské nápady. Někdy se nám však vybaví vzpomínky z dob, kdy jsme byli ještě v pracovním procesu. Mám takové období, na něž si často vzpomenu.
Ivo Rottenberg
Moto:
Politika je svinstvo. Zde musím vzpomenout Vladimíra Iljiče: Učit se, učit se, učit se! Po listopadu 1989 jsem byl mezi těmi, kteří věřili, že se skutečně zbavíme totalitního režimu,
Ivo Rottenberg
Hysterie místo historie
Článek Jana Klána o tom, že z historie by se neměla dělat hysterie, mě přiměl k hledání příčiny této úvahy. Komunistovi Klánovi vadily pořady k padesátému výročí okupace naší republiky Rudou armádou.
Ivo Rottenberg
21. srpen 1968 byl jen začátek
Vpád a následná okupace Československa vojsky SSSR bylo jediné možné vyústění ze situace, kdy by jeden vazalský stát mohl být příkladem pro ostatní. Bez tvrdé síly by takový dominový efekt ani Brežněv s celým politbyrem nezvládl.
Ivo Rottenberg
O 34. týdnu roku 1968
Svou vzpomínkou se vracím o padesát let, kdy jsem uzavřel smlouvu s cestovní kanceláří Rekrea na čtrnáctidenní pobyt v penzionu v Hamru na Nežárce. Bylo to v kraji mého mládí a chtěl jsem rodině ukázat krásy jižních Čech.
Ivo Rottenberg
20 let od komplotu Klaus+Zeman
Už je to dvacet let, co se dva političtí podrazáci z líhně Prognostického ústavu neboli Jakešovy věštírny dohodli, že spolu budou vládnout za každou cenu. Aby to mělo, jistě podle Klause, jakousi „štábní kulturu“, vymysleli nový,
Ivo Rottenberg
Duben - apríl
Opravdu s námi hraje měsíc duben takový apríl?Takvičok třeba novičok. Je to bizarní název nebezpečného vraha, který vraždí tiše, a velmi obtížně se hledá ten, který jím vraždil.
Ivo Rottenberg
Boj za pravdu?
Novináře a média dělíme na přátelská a veřejnoprávní. Za nepřátelská jsou tudíž považována taková, která zatím nebyla ke koupi nebo se (zatím) nedala ovládat, na čemž se tvrdě soustavně pracuje.
Ivo Rottenberg
O mém vnímání prezidenta
Nejsem politolog a ani ekonom. Jsem jen dědek s osmi křížky na bedrech, který jen kouká, co se kolem něho děje. Občas si dovolím projevit svůj názor v komentářích na fb a v blogu či na webu.
Ivo Rottenberg
Vzpomínka na únor 1948
Byli jsme průměrná rodina. Po válce se všichni chtěli vrátit do let před rokem 1938. Bylo to zvláštní období, na které si vzpomenu vždy při posuzování pádu režimu v roce 1989.
Ivo Rottenberg
Jakého chci prezidenta?
Nezáleží na mně, protože každý z nás má jinou představu. Já sám nejsem náročný, ale nechci za prezidenta někoho, kdo by se choval jako štamgast hospody IV. cenové skupiny.
Ivo Rottenberg
17. listopad roku 1989
Byl to den jako každý jiný. A přece na něj hledíme jinak, stal se z něj svátek. Tedy jak pro koho. Ten v roce 1989 by byl opět jedním z obyčejných, na který by se vzpomínalo jen pohledem na události v roce 1939.
Ivo Rottenberg
Pro novináře již delší dobu neplatí termín "Okurková sezóna"
Doposud neznámý brněnský radní se vyjádřil k Zemanově zdravotnímu stavu v úterý na svém Facebooku. Mimo jiné prohlásil, že prezident trpí rakovinou v pokročilém stádiu a zbývá mu zhruba 3 až 7 měsíců života.
Ivo Rottenberg
Jakého chci prezidenta?
Nejsem náročný, ale nechci za prezidenta někoho, kdo by se choval jako štamgast hospody IV. cenové skupiny. Nechci se za něho stydět. Očekávám distinguovaného, vzdělaného a čestného člověka.
Ivo Rottenberg
Tragický pátek i sobota. Na silnicích zemřelo za 24 hodin sedm lidí
Nejen tento víkend, ale i ve všedních dnech se dějí na silnicích hrozné věci. Jsem na silnicích od roku 1969, tehdy tu ještě nebyly dálnice. Dokonce si vzpomínám, jak jsme si užívali první úsek do Mirošovic.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 408
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1261x